CHIRURGIE RUKY

Chirurgie ruky se zabývá operační léčbou ruky. 

Nejčastějším je syndrom karpálního tunelu (KT), který je jedním z nejčastějších onemocnění ruky. Dalšími potížemi bývají "lupavé" prsty, při kterých pacient pociťuje bolestivé přeskočení prstu při jeho ohybu, Dupuytrenova kontraktura a tzv. deQuervainova nemoc.

Všechny tyto zákroky se provádějí v lokálním znecitlivění ambulantně a jsou plně hrazeny zdravotními pojišťovnami.

Syndrom karpálního tunelu a jiné úžinové syndromy

Jedná se o různé stupně ochrnutí středního nervu ruky (nervus medianus) na základě jeho nedokrevnosti, způsobené útlakem v zápěstní úžině (karpálním kanále). Cévy, nervy, šlachy se z předloktí dostávají do ruky poměrně úzkým prostorem zápěstí. Tento prostor se dá přirovnat k tunelu - kanálu (odtud také název nemoci). Kanál je tvořen obloukem kostí zápěstí zdola a přemosťujícím pevným zápěstním vazem shora. Kanálem prochází šlachy ohybačů prstů a střední nerv - medianus. Dojde-li ke změně prostoru v kanálu, mluvíme o syndromu karpálního tunelu.

Nejčastější příznak je noční brnění prstů, bolesti vystřelující až do lokte či ramene, potíže s rozeznáváním a udržením jemných předmětů, pocit ranní ztuhlosti ruky a necitlivosti prstů, která je až bolestivá. Potíže jsou horší v klidu. Později následuje ústup bolesti, ale zhoršuje se šikovnost ruky a ztrácí se svalovina ovládající pohyb palce. Stupeň poškození nervu vyhodnotí neurolog a vyšetření EMG.

Lehčí stadia nedokrevnosti nervu lze léčit i konzervativně (dlahy, obstřik, léky na zlepšení prokrvení a zlepšení kvality nervu, rehabilitace). Při přetrvávání obtíží je jediným možným řešením operace. Jedná se o výkon prováděný v místním znecitlivění. Z krátkého řezu ve dlani protneme pevný zápěstní vaz a tím uvolníme tlak v zápěstní úžině. K nervu se dostane opět dost krve s kyslíkem a výživou. Ihned po operaci přestanou noční obtíže. Ostatní obtíže ustupují i několik měsíců v závislosti na hojení nervu. Při extrémně těžkém poškození nervu mohou některé obtíže přetrvávat.

Rizika spojená s operačním zákrokem jsou zanedbatelná ve srovnání s rizikem nevratného poškození nervu při dlouhodobém neřešení tohoto onemocnění. Riziko zákroku je mírně zvýšeno při dlouhodobém konzervativním léčení a místních aplikacích injekcí s kortikoidy.

Některé obtíže mohou v závislosti na poškození nervu a pooperačním průběhu ustupovat několik měsíců, v extrémním případě i 1 rok.

Pracovní neschopnost po operaci syndromu karpálního tunelu se většinou pohybuje v rozmezí 1-3 měsíců v závislosti na charakteru zaměstnání a pooperačním průběhu.

Lupavý prst (lupavý palec)

Někdy se pro toto onemocnění používá název skákavý prst. Odborně se nazývá stenozující tendovaginitis flexorových šlach (ohybačů) palce a prstů ruky. Jde o zánětlivé postižení šlach s jejich obaly, které vede k jejich zesílení (zbytnění). To omezuje jejich hladký, plný a nebolestivý pohyb skrz poutka, kterými šlachy probíhají.

Postiženy jsou většinou ženy středního věku. Lupavý prst se nezřídka vyskytuje společně s de Quervainovou nemocí či se syndromem karpálního tunelu. V dospělosti je nejčastěji postižen III.a IV. prst.

Při ohnutí a natažení postiženého prstu nastane bolestivé přeskočení (lupnutí). Ačkoliv problém je v oblasti základního kloubu, pacientem a někdy i vyšetřujícím je toto lupnutí lokalizováno nesprávně do oblasti středního kloubu prstu. Může také docházet k zablokování prstu v ohnutí, kdy prst lze natáhnout jen pasivně za bolestivého lupnutí, méně často je prst blokován v natažení.

Konzervativní léčba spočívá v místní injekční aplikaci steroidu. Po opětovné zátěži jsou však časté recidivy. Chirurgická léčba spočívá v podélném protětí tzv. A1 poutka, kterým obtížně prochází zbytnělá šlacha. Provádí se v místním znecitlivění z drobného řezu ve dlani.

V naprosté většině případů se tento malý zákrok obejde bez komplikací. Zcela výjimečně může dojít k poranění drobného nervu, které poté vede k poruše citlivosti prstu.

Zvýšená poloha operované končetiny snižuje otok a bolestivost. Pooperačně je důležitá včasná rehabilitace. K zamezení vzniku srůstů a případnému omezení pohybu je prováděno pasivní a aktivní cvičení. Je nutná péče o jizvu tlakovými masážemi.

Podle charakteru zaměstnání nemusí být pracovní neschopnost vystavena vůbec, případně 2 týdny u manuálně pracujících pacientů.

Dupuytrenova kontraktura

Toto onemocnění bylo poprvé popsáno francouzským chirurgem, který se jmenoval Guillaume de Dupuytren. Ten zjistil, že u některých pacientů se vyvinul ve dlani vazivový pruh, který způsoboval ohnutí (kontrakturu) jednoho či více prstů. Příčina této kontraktury je přes všechny naše současné vědomosti nejasná. Víme jen, že se toto onemocnění vyskytuje častěji v některých rodinách a také v souvislosti s některými nemocemi jako jsou např. epilepsie, cukrovka a nemoci jater.

Hlavním příznakem je ohnutí prstu pruhem jdoucím z dlaně. Dále jsou to tuhé uzly a vtaženiny v dlani a na prstech. Vzácně se tyto příznaky objevují také na ploskách nohou.

Mnoha pacientům toto onemocnění nezpůsobuje žádné velké omezení, a protože nemá vliv na celkový zdravotní stav, tak bývá pouze sledováno. Naopak u pacientů s rozvinutým onemocněním a kontrakturami prstů doporučujeme chirurgické řešení. Operace spočívá v protnutí nebo odstranění kontrahující tkáně z dlaně a někdy i z oblasti prstů. Většinou se provádí v lokálním znecitlivění ruky.

S ohledem na charakter zaměstnání a míru postižení před operací se pracovní neschopnost pohybuje od 2 týdnů až po 3 měsíce.

Ganglion je hmatné zduření obsahující rosolovitou, čirou a viskózní tekutinu. Původ ganglií je většinou v okolních šlachách nebo kloubech. Nebyla nalezena žádná specifická příčina jejich vzniku. Ganglia často mění svou velikost a tvar, někdy mohou dokonce úplně zmizet. Ganglia nejsou zhoubná. Vyskytují se v každém věku, i u dětí.

Ganglia jsou často bez potíží, mohou být však bolestivá, hlavně při jejich prvním výskytu, při pohybu nebo při větší pracovní zátěži. Některým pacientům vadí kosmeticky. Vyskytují se nejčastěji na hřbetu ruky, v oblasti zápěstí a na prstech (zde se nazývají mukoidní cysty).

Léčba může v případě nekomplikovaného průběhu spočívat v prostém sledování nálezu. Pokud je ale ganglion bolestivé, provede se buď prosté odsátí obsahu ganglia a případná aplikace protizánětlivého léku (kortikoidu) do jeho dutiny. Pokud tyto nechirurgické způsoby terapie nezajistí ústup obtíží, doporučuje se chirurgická revize a odstranění ganglia.

Podle charakteru zaměstnání nemusí být pracovní neschopnost vystavena vůbec, případně 2 týdny u manuálně pracujících pacientů.

De Quervainova nemoc

Toto onemocnění popsal poprvé švýcarský chirurg Fritz de Quervain v roce 1895. Jedná se o zánětlivé postižení šlach palce (dlouhého odtahovače a krátkého natahovače). Nejčastějším důvodem vzniku potíží je chronické přetěžování zápěstí a ruky stereotypním pohybem. Většinou se vyskytuje u žen středního věku.

Choroba se projevuje týdny až měsíce trvající bolestí lokalizovanou na palcové straně zápěstí. Nacházíme citlivost na dotek a zduření v uvedené oblasti. Současné ohnutí palce a ohnutí zápěstí směrem k malíku vyvolá prudkou bolest. V pokročilém stavu může být hmatné "třaskání a vrzání".

Neoperativní léčení spočívá v místní injekční aplikaci steroidu, znehybnění palce a zápěstí dlahováním a v podávání protizánětlivých léků. Léčba chirurgická se provádí z malého řezu těsně nad zápěstní štěrbinou na palcové straně zápěstí a spočívá v protětí poutka, kterým obtížně procházejí zánětem zbytnělé šlachy.

Podle charakteru zaměstnání nemusí být pracovní neschopnost vystavena vůbec, případně 2 týdny u manuálně pracujících pacientů.